English summary
-

Úvod do problematiky lékových interakcí

Lékař se při rozhodování o preskripci léčiva zpravidla řídí tímito kritérii:

1. Účinnost    2. Kvalita   3. Bezpečnost   4. Cena

Pod pojmem "bezpečnost" rozumíme kromě nežádoucích účinků samotného léku i fakt, zda interaguje s jinými léky, které dotyčný pacient právě užívá.

Lékař v klinické praxi nevystačí s prostou informací, že dva či více léků, které pacient užívá, spolu mohou interagovat. Tváří v tvář s pacientem musí v konkrétním čase rozhodnout o dalším léčebném postupu, přičemž potřebuje následující informace:

1. Je léková interakce klinicky významná? U velké části lékových interakcí, které byly v odborné literatuře popsány, se jedná o zvýšení či snížení biologické dostupnosti jednoho z podávaných léků, které je sice významné statisticky, ale nikoli klinicky (např. 25 % zvýšení plasmatických koncentrací omeprazolu).

2. Jaký existuje důkaz, že k takové lékové interakci dochází? Jedná se o dedukci založenou na pokusech prováděných in vitro, na laboratorních zvířatech, nebo byla interakce prokázána u lidí? Jednalo se o kasuistiky nebo o klinické studie?

3. Co se při interakci ve skutečnosti děje? Jaký je mechanismus interakce?

4. Jaké jsou klinické projevy interakce?

5. Jak často ke klinickým projevům  interakce dochází? Jsou pozorovány u každého pacienta, který užívá oba léky, nebo u menšiny pacientů (např. při určité metabolické odchylce), nebo k nim dochází zcela ojediněle? Ne vždy lze incidenci přesně určit. Jistě však existuje rozdíl mezi interakcí, kde byly u všech pacient? zařazených do studie zjištěny nežádoucí příznaky interakce, a mezi interakcí, kde byla publikována jediná kasuistika, a to u běžně podávaných léků.

6. Co má lékař udělat? Ani u klinicky významných lékových interakcí není většinou nutné kombinaci interagujících léků a priori odmítnout. Bylo by totiž škoda přijít o terapeutický prospěch, který oba léky konkrétnímu pacientovi přináší (např. kombinace warfarinu a amiodaronu). Doporučeno bývá sledovat výskyt určitých klinických příznaků, provádět  laboratorní vyšetření (např. znovu vytitrovat potřebnou dávku warfainu), pravidelně sledovat EKG křivku či jiný parametr. V některých případech je třeba zvážit stanovení plasmatických koncentrací jednoho z léčiv (např. u antiepileptik, digoxinu, aj.). V řadě případů je však takové vyšetření v daném čase nedostupné: Pacient užívající simvastatin  onemocní akutní bronchitidou, kdy lékař usoudí, že je třeba podat klarithromycin. Klarithromycin však několikanásobně zvyšuje plasmatické koncentrace simvastatinu. Než provádět nákladná vyšetření plasmatických koncentrací je vhodnější zvážit podání jiného antibiotika nebo po dobu podávání klarithromycinu simvastatin dočasně vysadit.

7. Jak může lékař posoudit přínosy a rizika léčby? V některých případech je podání dvou léčiv tak nebezpečné, že výrobce jednoho nebo obou léčiv považuje tuto kombinaci za kontraindikovanou. V jiných případech je uvedeno, že "lékař musí zvážit přínosy a rizika léčby u konkrétního pacienta". Aby tak mohl odpovědně učinit, musí lékař podrobně znát nejen konkrétního pacienta, ale i konkrétní lékovou interakci. V tom případě by se měl opírat o zjistění, co se přihodilo jiným pacientům v podobné situaci, tedy by měl prostudovat abstrakta popisující výsledky klinických studií a kasuistiky popsané v odborné literatuře, ve složitějších případech též dotyčné odborné články v nezkrácené verzi.

Připojené soubory:
Postup při zjištění lékové interkace
Jednoduché schéma, jak by měl lékař postupovat, zjistí-li, že pacient užívá dva léky, které spolu interagují.
 
Prodloužení intervalu QT způsobené léky
Prodloužení intervalu QT, které signalizuje riziko vzniku potenciální fatální arytmie torsade de pointes, m?že být vrozené, nebo získané. Jedním z rizikových faktorů je podávání určitých léků, zvlášt? pokud jsou podávány v kombinaci. Tento článek, který vyšel v časopise Medicína pro praxi, blíže vysvětluje tento fenomén a nabízí řešení pro klinickou praxi.
 
© Copyright DrugAgency, a.s. Omnet Webdesign 2006